Author Archive superspravce

Napsalsuperspravce

Měření radonu v objektu – v letním období

Radon v místnostech objektu (OAR-objemová aktivita radonu) je proměnná veličina. Většinou kolísá během dne (nejvyšší hodnoty bývají k ránu, nejnižší v odpoledních hodinách). Je to způsobeno kolísáním venkovních a vnitřních teplot a změnami větrání. Dále kolísá i během roku. Nejvyšší hodnoty jsou v nejchladnějších obdobích (velký rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou za minimálního větrání), nejnižší hodnoty jsou v nejteplejších obdobích, protože v místnostech bývá chladněji než venku a větrá se hodně. Fyzikální podstata je v tom, že velikost rozdílu teplot (uvnitř vyšší a venku nižší) ovlivňuje velikost podtlaku u podlahy místnosti  a tím i přísun radonu podlahou. Větrání pak nepřímo úměrně ovlivňuje OAR v místnosti, dvojnásobný koeficient ventilace sníží OAR na polovinu.

Doporučená hodnota OAR je roční objemový ekvivalent. Ten se nejlépe měří rok. My měříme týdenní průměr OAR a v závěru uvádíme, že je s vysokou pravděpodobností vyšší než ten roční. V letním období to ale nemusí být pravda.

Metodika SÚJB to řeší tak, že v měsících červen, červenec a srpen dovoluje měření provádět jen za předpokladu, že prokážeme každý den měření minimálně 10 hodinový rozdíl 5oC (v místnosti vyšší a venku nižší), nebo pokud v místnosti po celý týden neklesne teplota pod 25oC. Měření venkovních teplot je trochu oříšek, teplotní čidlo by mělo být chráněno před sluncem a sáláním tepla. Navíc týden dopředu se těžko odhaduje, že nebudou tropické noci. Osobně nejsem přesvědčen, že výsledky i za splnění výše popsaných předpokladů nebudou chybné.

Proto pokud nemusíte zprávu předkládat v období od června do srpna stavebnímu úřadu či bance, odložte měření radonu alespoň na září.

Napsalsuperspravce

Pozor na izolace s hliníkovou vrstvou

Tento článek je reakce na stále častou praxi navrhovat, nebo dodávat protiradonové izolace s hliníkovou vložkou. Je to zakořeněný omyl pocházející z 90 let minulého století, kdy jsme neměli jiný materiál, který by fungoval jako „vzduchotěsný“ (parozábrana). Už od začátku bylo jasné, že tento materiál není optimální, chybí mu tažnost. Byl v té době navrhován ve dvou vrstvách, jedna přivařená k podkladu a druhá svařená jen v přesazích.

Tažnost je požadována proto, že očekáváme v základech pohyby jako reakci na zatížení a jako výsledek sedání objektu. Lze předpokládat, že tyto deformace (nutný fyzikální jev) nebudou všude stejné. Pak je pravděpodobné, že dojde k natažení izolace. Pokud má malou, nebo žádnou tažnost, dojde k jejímu přetržení.

Izolace s vložkou z hliníkové fólie v laboratorních zkouškách vykazují velmi dobré difuzní odpory proti pronikání radonu. Jsou o dva řády lepší, než u izolací s polyesterovým rounem. Důvodem je právě ta hliníková vložka. V praxi je to složitější. První problém nastává, pokud počítáme potřebnou tloušťku izolace (třeba pomocí programu Dektrade). Ten porovnává spočtenou tloušťku s tloušťkou izolace (většinou 3,5 mm). Stanovený koeficient difuze má však jen ta hliníková vložka, odhaduji 0,1 mm. Tak že správně je návrh pokud vyjde potřebná tloušťka 0 mm (zaokrouhleno). Druhý problém je v tom, že taková izolace s hliníkovou vložkou se skládá z dvou vrstviček asfaltu 1,75 mm od sebe oddělených „alobalem“, ke kterému jej pojí přilnavost.

Třetí na nejpodstatnější problém je čl. 7.5 ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží, který doslovně říká: Asfaltové pásy s kovovými výztužnými vložkami nesmí být použity jako jediný materiál protiradonové izolace. To platí i v případech, kdy asfaltový pás má dvě vložky – kovovou a skelnou (Radonelast)

Tak tedy pozor. Tyto materiály mají stanovený koeficient difuze radonu, výrobce v technickém listu píše, že jsou určeny do protiradonových bariér, ale prakticky je nelze samostatně použít. Použití jedné vrstvy této izolace je jak technicky, tak legislativně špatně. Dávat ji proti radonu s další izolací je obvykle špatně ekonomicky, protože většinou stačí ta druhá vrstva jiného materiálu s určenou difusí radonu. Má to opodstatnění pouze ve vícevrstvých izolacích (obvykle navržených k jinému účelu než jen radon a zvýšená zemní vlhkost).

Napsalsuperspravce

Odvětrání radonu – z podloží

Odvětrání radonu z podloží je dnes již spíše historická záležitost. Dnes bývá chybně zaměňována za systém podtlaků.

V 90 letech se používala metoda odvětrání radonu z podloží. Byl to systém, kdy do štěrkové vrstvy pod betonovou deskou se přiváděl průduchy v základech venkovní vzduch a přes sběrné děrované potrubí se odváděl vzduchotěsnou trubkou (pomocí komínového efektu, nebo ventilátorem) nad střechu. Tím docházelo k odvodu radonu zpod základové desky. Metoda to byla účinná. Neobstála však z hlediska tepelně technického. Úmyslné pouštění studeného vzduchu do základové konstrukce jsme tehdy kompenzovali izolací podlahy. Přesto bylo od tohoto postupu upuštěno. Byl nahrazen tzv. systémem podtlaků. Ten je původnímu řešení velmi podobný (proto ta záměna), jen nemá přisávání. Zcela odlišný je však princip. Systém podtlaků vytváří pomocí komínového efektu nebo ventilátoru pod základovou deskou podtlak, který jednak snižuje difuzi radonu izolací (klesá rozdíl tlaků, nebo dojde k jeho otočení) a v případě vzniku netěsnosti podtlak omezí, nebo zamezí přisávání půdního vzduchu z podloží a v optimálním případě do podloží vstupuje vzduch z místnosti, místo opačně. Tím se sníží nároky na protiradonovou izolaci.

Napsalsuperspravce

Odvětrání radonu z místnosti – zkušenosti

Jedním z faktorů ovlivňujícím koncentraci radonu (OAR) v místnosti je větrání. Matematická rovnice stanovující koncentraci radonu má ve jmenovateli koeficient větrání. Znamená to, že koncentrace radonu v místnosti (daného objemu a přísunu radonu) je nepřímo úměrná větrání. Zdvojnásobíme-li větrání, klesne koncentrace radonu na polovinu a naopak, snížíme-li větrání na polovinu stoupne koncentrace radonu dvakrát.

Lze si tím vysvětlit, proč radon nebyl takovým problémem ve starých obytných objektech. V době, kdy většina domů používala lokální vytápění pevnými palivy (kamny) byla v topném období zajištěna vysoká výměna vzduchu. Veškerý vzduch, který prošel komínem, musel do místnosti přijít netěsnostmi. Koeficient větrání se tak pohyboval okolo 3 h-1. V těsné místnosti by kamna nehořela. Postupem času bylo lokální vytápění nahrazováno ústředním vytápěním a do místnosti přicházela jen trubka s topnou vodou a místnosti byly utěsňovány. Tak klesal i koeficient větrání a rostla koncentrace radonu.

Máme měřením ověřeno, že stará dřevěná okna měla koeficient větrání 0,3 h-1 i když byla zavřená. Současná plastová okna nedosahují koeficientu větrání ani 0,1 h-1. U nových objektů počítá norma ČSN 73 0601 s průnikem radonu z podloží maximálně do koncentrace 30 Bq/m3. Stavební materiály jsou z hlediska radiace kontrolované, nejsou však zanedbatelným zdrojem. Vliv vody z veřejných vodovodů je zanedbatelný, problém může nastat u vlastního vrtu. Příliš těsný rodinný dům bez rekuperace může být špatný z hlediska hygienického (vlhkost, CO2, formaldehyd a další) i v něm může být překročena doporučená hodnota OAR, při dodržení postupů protiradonové ochrany (ČSN 73 0601 protiradonová izolace, utěsněné prostupy a odvětrání podloží). U takovýchto domů je nezbytná nucená výměna vzduchu.

Napsalsuperspravce

Odvětrání radonu z místnosti – protiradonové opatření

Pokud máme místnost, ve které je překročena doporučená hodnoty OAR ( objemová aktivita radonu) je nejjednodušším opatřením k jejímu snížení zvýšení výměny vzduchu. Zdvojnásobíme-li větrání, klesne koncentrace radonu na polovinu. Toto opatření má však svou hranici. Vyšší výměna vzduchu sebou přináší větší spotřebu energie a velmi vysoká výměna vzduchu může pobyt v místnosti udělat nepříjemným (nepříjemné proudění vzduchu).

Pro hospodárný návrh větrání je potřeba zjistit důvod výskytu radonu (zdroj). Pokud je zdroj v místnosti, je potřeba větrat místnost. Pokud je zdroj mimo ní, může stačit odvětrat místnost se zdrojem radonu (například sklep).

Větrání je možné zajistit přirozeným způsobem – větrací průduchy, trvale otevřené okénko, apod., nebo nuceně – ventilátory. Vzhledem k tomu, že radon je většinou do budovy nasáván pomocí podtlaku, doporučujeme větrání přetlaková, případně rovnotlaká. Podtlakové větrání by mohlo zvýšit přísun radonu a tak situaci případně zhoršit. Budeme-li chtít snížit tepelnou ztrátu způsobenou zvýšeným větráním, budeme volit jednotky s rekuperací. Druhou možností je teplo odebírat odváděnému vzduchu a vracet je do objektu.

U nových nízkoenergetických staveb je rekuperace nezbytná. Funguje také jako protiradonové opatření a například při měření radonu